Ferdinand I.

Poté co se na českém trůně během necelého století vystřídalo několik panovnických rodů, Lucemburků, Habsburků, Jagellonských i panovníků z nekrálovských rodin, Jiřího z Poděbrad a Matyáše I. Korvína, česká šlechta opět volila svého krále. Volba padla na Ferdinanda, kdy jej česká šlechta zvolila 23. října 1526. Pokud česká šlechta měla v úmyslu ustálit panovnické rody na českém trůně, pak to byla volba správná. Jak se ukázalo, Habsburkové zůstali na českém trůně skoro dalších 400 let.
K volbě mu napomohlo i to, že za manželku pojal Annu Jagellonskou, dceru z předcházejícího panovnického rodu. On sám byl postupně arcivévodou rakouským, štýrským, kraňským a tyrolským (od r. 1922), králem a kurfiřtem českým (od. r. 1926), apoštolským králem uherským (od r. 1526), králem říšskoněmecký (od r. 1531) a tedy následně i císařem (od r. 1558), dále králem lombrarským a chorvatským, arcivévodou Slezským, markrabím moravským, lužickým, v Burgau, Bresgau a Sungau, pánem Voralberska a Tridenstka, hrabětem Tyrolským, gorickým a istrijským. Již z výčtu těchto zemí je zřejmé, že tím byl založen základ budoucí Rakouské říše, neboli také Podunajské monarchie či Habsburského soustátí. Tyto země byly až do roku 1621 spojeny tzv. personální unií, tedy osobou panovníka.
Sám Ferdinand byl zřejmě díky výchově ve Španělsku velmi zbožný, ve svých zemích důsledně prosazoval katolictví a tak přivedl do Čech Jezuitský řád. Také uzavřel Augspurský mír, který stanovil, že kraj vyznává takové náboženství jako jeho pán. Zároveň také započal po požáru Prahy s rozsáhlou přestavbou Pražského hradu, pro svou milovanou manželku dal vystavit známý letohrádek, tzv. Belveder. Počal i s přestavbou hradu ve Vídni.  Započal s reformou země, vydáním „dvorského řádu“, který se stal předpokladem pro zavedení centrálních úřadů ve Vídni.
Tento syn Filipa, krále Kastilského a Johany Španělské, jenž plynně hovořil francousky, španělsky, latinsky, německy, italsky, česky a maďarsky umřel 25. července 1564, celých 17 let po své milované Anně. Oba byli pochováni v katedrále sv. Víta na Pražském hradě.