Norimberský proces

18. října 1945 zahájil činnost Mezinárodní soudní (vojenský) tribunál, který byl ustanoven na základě Londýnské dohody o stíhání válečných zločinců uzavřené dne 8. 8. 1945 a jejímiž signatáři byly USA, SSSR, Spojené království a Francie. Cílem bylo potrestání válečných zločinců z řad nacistické říše, jejich organizací a tedy i naprostá denacifikace poraženého Německa.
K otázce zločinu spáchaného státem bylo z právního hlediska poprvé přistoupeno v roce 1945 na norimberském procesu, ustanovenými Spojenci pro soud nad nacistickými zločinci. Povaha těchto zločinů byla definována v čl. 6 statutu tribunálu, jenž určuje tři hlavní zločiny: Zločiny proti míru, válečné zločiny a zločiny proti lidskosti. Ty vycházejí z jejich definice v Haagských úmluvách z roku 1907. Z těchto definic také vyplývaly tyto obvinění: zločiny proti míru, zločin vedení útočné války, válečné zločiny a zločiny proti lidskosti.
V Norimberském procesu byly vybrány osoby, které ovlivňovaly, organizovaly, spolupodílely se na zrůdnostech páchaných nacistickou mašinérií. Osoby, které zosobňovaly jednotlivá odvětví veřejného a válečného života. Dále byly rozpuštěny a souzeny složky moci jako byla NSDAP, SS, Gestapo a další.

Tresty

Vlastní proces byl zahájen 20. 11. 1945, a poté co soud provedl značné množství důkazů, výslechů obviněných, výslechů svědků, čtení listin  a dokonce shlédnutí dokumentárního snímku  o koncentračních táborech ukončil hlavní líčení. Dne 1. 10. 1946 vynesl nad dvaceti čtyřmi obžalovanými 12 rozsudků trestů smrti, a mimo tří zproštění obvinění mnohaleté žaláře.  Následně po těchto procesech se konaly procesy navazující, stejně jako byl proveden i proces s válečnými zločinci v Tokiu z řad Japonského císařství. V děkovném dopise generálnímu žalobci za Spojené království siru Hartley Shawcrossovi stálo „tím, co jste činili (veřejným procesem a potrestáním válečných zločinců pozn. aut.) jste zabránili opakování podobných zločinů“. Můžeme říci, že vždy se dá doufat…